Petr Fulín poskytl rozhovor pro oficiální web našeho šampionátu. V něm například zhodnotil loňskou sezonu nebo prozradil plány pro tu letošní.
Petře, během loňské sezony jsme mohli váš tým Fullinrace Academy vídat jak v závodech TCR Eastern Europe, tak ve vytrvalostních závodech TC-3500. V prvním případě jeho barvy reprezentovali Petr Čížek a Carol Wittke, kteří v celkovém pořadí obsadili páté, respektive šesté místo. S německým závodníkem jsme se pak mohli setkávat rovněž ve vytrvalosti, kde jste se s ním o prostor za volantem vozu Seat Cupra dělil vy. Společně jste to dotáhli na konečné čtvrté místo. Jak loňskou sezonu hodnotíte ze svého pohledu?
Jako kouč jsem určitě s kluky spokojený. Jejich výkonnost jde postupně nahoru. Ukázal to například Petr Čížek, který v posledních dvou kvalifikacích sezony obsadil první řadu. I Carol několikrát ukázal, že to má v sobě, jen potřebujeme doladit pár detailů, zejména pak schopnost zajet rychlé kolo okamžitě a tím využít potenciál nových pneumatik. Co se týče závodní rychlosti a pohybu v tlačenici, tak zde samozřejmě mají ještě potenciál na zlepšení. Je třeba si ale uvědomit, že vůči drtivé většině nemají prakticky nic odjeto. Petr má podobně jako já i handicap v podobě chybějících zkušeností z motokár. To je samozřejmě manko, které lze dohnat, chce to však svůj čas. Co se týče mých závodů, tak bych to bral s úsměvem. Jediným cílem je užít si závodní volant a vyjet Carolovi pódiové umístění. Výhodou je fakt, že se vytrvalostní závody odehrávají v rámci stejného víkendu jako TCR Eastern Europe. Jsem ve stejnou dobu na dráze a víme tak přesně, kde je limit našeho nastavení a jak je naše nastavení konkurenceschopné. S tím souvisí i jeho časté úpravy. Sportovní hodnotu, kdy každý jede na jiných pneumatikách a pole čítá pět jezdců, vnímám spíš jako příležitost se svézt.
V jednom případě jsme vás s Carolem mohli vidět také na nejvyšším stupni vítězů. Stalo se tak při závodě v Brně. Je právě zářijové klání na Masarykově okruhu vaší nejoblíbenější vzpomínkou na rok 2019, nebo budete raději vzpomínat na jiný podnik?
Jak jsem již řekl, aniž bych se chtěl někoho dotknout, výsledky zde bych nikterak nepřeceňoval a pro mě osobně jsou spíš odměnou Carolovi. Jako kouč bych ale vyzdvihl právě ty poslední dva podniky, kdy Petr zajel skvěle v kvalifikaci nebo Grobnik, kdy zase Carol předvedl skvělý výkon ve vytrvalosti a Petr dojel ve sprintu na bedně. Pozitivní střípky jsme ale měli prakticky v každém víkendu, těžko se mi tedy hledá ten „nej“ víkend.
Pro titul si ve vytrvalostním hodnocení třídy TC-3500 dojel Jáchym Galáš, pro kterého se jednalo o premiérový rok za volantem vozu specifikace TCR. Jak loňské výkony tohoto sedmnáctiletého mladíka hodnotíte a jakou budoucnost mu věštíte? Věříte, že má potenciál dotáhnout své snažení až do vrcholných šampionátů jako například WTCR nebo TCR Europe?
To máte těžké. Je totiž strašně moc způsobů, jak to hodnotit. TCR auta nejsou úplně tím nářadím, ze kterého by jezdci padali na zadek. Přidáte, chvíli se nic neděje, pak vám turbo zatáhne, najednou máte výkonu až moc, čímž dochází k degradaci předních pneumatik. Jako jezdec to pochopitelně vnímáte tak, že s pneumatikami musíte hospodařit o poznání víc než u vozu s atmosférickým motorem. Převodovka je sice sekvenční, ale má svoji elektroniku a striktně nastavené otáčky pro podřazování. A spoustu dalších věcí… Stručně řečeno, to auto má limity úplně jinde než opravdový cesťák například z dob WTCC. Není tedy zase až tak těžké se na tento limit dostat. Profesionál s letitými zkušenostmi tak nemá příliš prostoru se ukázat. Brzdit vůči konkurenci dál, mít cit pro motor, který je při každém podřazení na limitu přetočení, na to prostě ve světě TCR můžete zapomenout… Právě proto se stává stále častějším, že někteří jezdci zažívající premiéru ve WTCR za sebou najednou nechají Mullera či Huffa. Zpravidla se jedná o víkend, kdy tomu jezdci přeje BOP a vše mu sedne. Nicméně jsem si stoprocentně jistý tím, že v dobách WTCC by tento jezdec prostě neměl šanci. Ať už jde o Dušana či Jáchyma, tak jsem samozřejmě rád, že tu máme mladé kluky, kteří se rychle adaptovali na nové nářadí a ukazují, že jim to jde. Na druhou stranu si představte číslo rovnající se součtu jezdců všech TCR šampionátů. Odečtěte jezdce, kteří v rámci svého šampionátu jsou v kvalifikacích v šesti desetinách. Vyjde vám neuvěřitelné číslo. Jinak řečeno, takových kluků nebo třeba i holek, tu je prostě strašně moc. Nejde tedy o výkon, ale o peníze. Ať už chcete jet TCR Europe nebo WTCR, potřebujete pět, resp. deset milionů. Je ale utopie mít peníze na jednu sezonu. V kalendáři budou tratě, které znáte jen ze simulátoru a navíc si budete zvykat i na úplně jinou kulturu jízdy. Mám na mysli zejména kontaktní souboje. Na to budete potřebovat další peníze, o testech ani nemluvě. Sečteno a podtrženo, pokud to budete myslet vážně, připravte si tříletý koncepční program, na který budete potřebovat minimálně 18 milionů v případě Evropy a přibližně 33 milionů v případě světa. Zapomeňte na pohádkový příběh, kdy vám tým z WTCR pošle mail s prosbou, ať za něj jedete. Vím, o čem mluvím. Když pominu výsledky, kterých jsme dosáhli v ETCC, tak se nám podařil i dílčí úspěch ve WTCR. Tím bylo páté místo na Slovakia Ringu. Start na divokou kartu, dvacetikilový handicap vůči ostatním a úplně jiná mapa motoru v porovnání s ostatními jezdci Cupry. Nebo v rámci TCR International vývoj Alfy. A co myslíte, ozval se někdo? Ozval, ale chtěl po nás peníze, které by chtěl i po jezdci bez jakýchkoli zkušeností. Držím tedy klukům palce, nicméně se obávám toho, že jejich otcové budou muset chodit trochu více do práce a zároveň trochu zlepšit lobbování na autoklubu.
Zpět ale k vaší osobě. Jak jsme již zmínili, loni jsme vás mohli vídat pouze ve vytrvalostních závodech třídy TC-3500. V porovnání s předchozími lety byl tedy váš závodní program výrazně skromnější. Jak tomu bude letos?
Obdobně jako v loňské sezoně si budu užívat čas strávený za volantem. Budu klukům zajíždět referenční časy a iniciovat korekce v nastavení. Bude mi vnitřně dělat dobře, když opět uvidím, že vůči ostatním zajíždím rychlé časy. Bude to ale čistě pro mě, žádné rozhovory, žádná politika, prostě jen radost z řízení auta. Ve WTCR děláte vlastně ty samé úkony, jen těch soubojů je pochopitelně nesrovnatelně více. Čas za volantem, práce na nastavení, to vše je ale stejné. Zásadní tedy je položit si otázku, zda těch jedenáct milionů za to stojí. Jestli ty rozhovory pro Eurosport jsou tím, co je nejdůležitější. Já osobně jsem to vyhodnotil tak, že nejsou. To, co mě baví, je přece řízení. Navíc jsem ušetřen politickému tlaku, jako je například BOP, prosazování tzv. „áčkových“ týmů, které i přes zákaz podporují automobilky nebo tlaku svých sponzorů. To vše mě nyní nechává chladným a zajímá mě to spíš jako tým. Samozřejmě, že bych raději jel WTCR, jen to ale nechci platit. Pokud mi to někdo zaplatí, rád pojedu. V opačném případě ale razím racionální cestu, která mi i tak umožní radost z jízdy. A o to přece jde. Navíc se podívejte, kolik mají české okruhy fanoušků a porovnejte to číslo s těmi nejobyčejnějšími tenisovými, fotbalovými či hokejovými kluby. Okruhový motorsport prostě nikoho nezajímá. Je to jen o velmi úzké skupině, zpravidla se jedná o závodníky či jejich rodiny. A s tím souvisí mediální zájem, se kterým je spojen ruku v ruce i zájem sponzorů. Navzdory tomu všemu přeji celé vaší redakci vše dobré, hodně síly a spokojených fanoušků, hodně trpělivosti a pochopení třeba i jezdecké negace při rozhovorech, všem českým závodníkům hodně štěstí a prostě fajn sezonu 2020, držím palce!
titulní fotografie: Marian Bazal