Slovinec Nik Štefančič je v Twingo Cupu jedním z jezdců, s ním se musí počítat. V tomto šampionátu závodí od roku 2019 a loni dosáhl na titul. Úřadující šampion má proto jediný cíl – loňský úspěch zopakovat i letos a stát se prvním jezdcem Twingo Cupu, který vyhrál dvakrát po sobě.
Pojďme se vrátit k úvodnímu podniku na Hungaroringu. V obou závodech si byl kandidátem na prvenství, ale nakonec to nevyšlo. Co se stalo?
Ano, bohužel. Z mého pohledu to byl docela divný víkend. Od prvního tréninku jsem věděl, že mám rychlost vyhrát alespoň jeden závod. Problém je, že konečný výsledek se nepovedl. Ukazuje to, že motorsport není pouze o rychlosti, ale i o štěstí. V prvním závodě jsem si neporozuměl s o kolo zpět jedoucím jezdcem, ale po závodě se mi omluvil, šlo o jeho první závod. V druhém závodě mé šance na vítězství zhatil safety car.
O vítězství jste se soupeři bojovali prakticky od startu do cíle. Jaká je nejlepší strategie v Twingo Cupu? Jet opatrně a bojovat až ke konci, nebo jít do toho při každé příležitosti?
Důvodem, proč nikdy nevidíme prvního jezdce ujet zbytku pole, je enormní větrný tunel, které auto produkuje. Znamená to, že jízda v závětří je extrémně efektivní a auta se na rovinkách snadno dohání. Když jsem vedl a snažil se bránit pozici, zjistil jsem, že se mi přehřívají pneumatiky a ke konci závodu ztrácím přilnavost. Proto je v posledních letech mou strategií držet se vzadu vedoucí skupinky a posouvat se dopředu až v posledních dvou až tří kolech. To se mi ovšem v minulosti několikrát vymstilo, například předčasně ukončeným závodem nebo safety carem.
Jakou nejlepší radu si ohledně závodění v těchto malých autech dostal?
Nemyslím si, že by byl nějaký zásadní rozdíl mezi twingem a jinými vozy s motorem a pohonem na zadní. Pravda, s mnoha jinými auty jsem nezávodil, ale ten přístup je stejný – snažit se rozvlnit zadek auta a lépe zatočit, jet zatáčkou lehkým smykem a sešlápnout plyn co nejdříve.
S Twingo Cupem máš bohaté zkušenosti. Co tě vede k tomu zde stále závodit a neposunout se do jiné kategorie?
Měl jsem sny posunout se na vyšší příčky, ale z finančních důvodů si nemyslím, že k tomu někdy dojde. Od počátku mé kariéry jsou mým jediným sponzorem rodiče. Pomáhali mi v motokárách a nyní v automobilových závodech. Musím také poděkovat mému týmu Lema Racing, jemuž má rodina pomáhá na závodních víkendech i mimo ně.
A jaké jsou tvé cíle na letošní rok?
Plán je jednoduchý, stát se prvním jezdcem Twingo Cupu, který získal dva tituly po sobě. Samozřejmě první závodní víkend nebyl ideálním vstupem do sezony, ale na tom zapracuji.
Řekni nám něco o tvé dosavadní kariéře? Jak si začal a co považuješ za svůj největší úspěch?
Táta mi koupil první motokáru v šesti letech a zpravidla jsme ji o víkendech převezli na prázdné parkoviště a tam jsem jezdil. Poprvé jsem na národní úrovni závodil v roce 2013. Tehdy jsem se rychlostně nedokázal rovnat s mými vrstevníky, ale byl jsem odhodlán se jim vyrovnat. Nějaký čas jsem u motokár zůstal a můj největší úspěch je asi třetí místo v juniorech v šampionátu Středoevropské zóny v letech 2017 a 2018. Rovněž jsem v roce 2018 vyhrál národní šampionát juniorů. Poté jsem v roce 2019 přesedl do Twinga a zbytek už znáte.